Velká Tartárie - (lat. Magna Tartaria, fr. Grande Tartarie, angl. Great Tartary, něm. Große Tartarei, hebr. כְּנַעַן , arab. کنعان). Svědectví o oficiálním názvu se nedochovala. Transkontinentální protostát, který ze západu k východu zahrnoval celou Asii od řeky Don po Beringův průliv a od Severního ledového oceánu až po Indický oceán ze severu na jih a mající protektoráty mezi řekami Rýn a Oka, v Malé Asii, Persii a Babylonu a také v Africe a Severní Americe.
Prvním hlavním městem byl Tartar na řece Tartar (nyní území Jakutska v dolní části řeky Kolyma). Později v různých dobách bylo hlavním městem Velké Tartárie Kambalu (Chanbalyk) stojící v místě dnešní obce Arka v Chabarovském kraji. Později Kara-Kurum, kde se dnes nachází lokalita v oblasti Krasnojarského kraje známá jako Černé kameny. Poté byly hlavním městem Grustina (Tomsk), Tobolsk, Astrachaň, Moskva a Samarkand.
Název země pochází z etnonyma jednoho z v minulosti nejpočetnějších tartarských kmenů, který považoval za svého zakladatele chána jménem Tartar, jenž byl bratrem chána Mogulla a blízkým příbuzným knížat Rusa, Slovena, Čecha a Lecha.
| vytvoření státu | druhá polovina V. – první polovina IV. století př. n. l. |
| oficiální jazyk | arabský, mogulský, ruský, turkský, jugurský |
| hlavní město | Kara-Kurum |
| velká města | Arsana, Attil, Vladimir, Herat, Grustina, Kazaň, Kamabalu, Kara-Kurum, Kinsaj, Kostroma, Moskva, Novgorod, Perm, Samara, Samarkand, Samarov, Tartar, Tver, Tenduk, Chorassan, Carica, Jaroslavl |
| forma vlády | smíšená, monarchisticko-republikánská |
| forma státního uspořádání | konfederace |
| hlava státu | Velký Chán |
| hlavy subjektů | chánové, carové, gosudaři, knížata, vojvodové |
| nejznámější vládci | Ogus-chán, Ivan Veliký (Presviter Ioann) a jeho bratr Ken (Ung-Garich-Goroch-Žor-Gor), Čingis-chán, Mangu-chán, Tamerlán, Smaragd (Ivan Hrozný) |
| náboženství (nestátní) | nestoriánství, islám, ariánství (zoroastrismus) |
| valuta | hřivny, ruble, dirchemy, rialy |
| rozloha | největší na světě |
| předchůdce | Říše Roš |
| právní nástupce | oficiálně Ruská říše, fakticky Svatá říše římská |
| obyvatelstvo | původně 755 milionů obyvatel, v roce 1865 8 milionů obyvatel |
| názvy nejpočetnějších národů | Alani, Antové, Bodriči, Varjagové, Venedi, Vjatiči, Drangové, Drevljaně, Dregoviči, Karlikové, Kajsakové, Kalmaci, Karaimové, Kergizové, Kipčaci, Kriviči, Měščerjakové, Mogullové, Osťjaci, Polovci, Poljani, Poměrancové, Prusové, Rusové, Sarmati, Skyfové, Slověni, Tartaři, Tungusové, Turkomani, Čeremisové, Čerkasové, Jugurové, Jukagirové a další |
| zánik | Obsazení britskými jednotkami etiopské pevnosti Magdala 13. dubna (25) 1868, s následnou sebevraždou potomka Presvitera Ionna - krále Etiopie Fjodora II. a obsazení Samarkandu po útoku 26. května (14) 1868 vojskem Ruské říše pod velením generála K. P. Kaufmana. |
Historie
Starověký svět a středověk
Velká Tartárie byla v předhistorické periodě místem usazení předků všech národů bílé rasy - Árijů nebo Hyperborejců. V neolitickém období existovalo na území Tartárie několik na památky bohatých starověkých kultur. Tehdejší Tartárie byla kulturně propojena se sousední Horní Indií, na jejímž území bylo objeveno velké množství megalitů. Během pozdní doby bronzové a časné doby železné teritorium Tartárie osídlily kmeny Tartarů, Mogullů, Skyfů, Sarmatů, Rusů, Slověnů, Peršanů a Turků.
Na konci čtvrtého století v důsledku dobyvačného tažení vojska Alexandra Makedonského ztratila Velká Tartárie kontrolu nad Anatolií, Babylonem a Persií.
Na konci 12. století se zamiloval mladý válečník z kmene Mogullů jménem Temudžin do dcery Ivana Velikého Borty Ku-Čen. Otec dívky však nesouhlasil s jejich sňatkem, což posloužilo jako začátek války mezi Kara-Kurumem a spojenými vojsky pod vedením Tamudžina. Základ jeho armády tvořili krajané – Mogullové a jim příbuzné kmeny Tartarů. Tyto národy obývaly nejvzdálenější severovýchod země, provincie Mongul, Melar a Tenduk, považované za rodové vlastnictví mýtického Goga a Magoga (nyní území Jakutska, Kolymy a Čukotky).
V té válce byla armáda Presvitera Ioanna zcela poražena a sám Ioann padl v bitvě rukou Temudžina. Tak dříve málo známý vojevůdce usedl na trůn Velkého Chána a vstoupil do dějin pod jménem Čingis-chán. A Borta Ku Čen byla až do smrti jeho milovanou manželkou a matkou jeho dětí.
Pro obnovení pořádku a nastolení míru bylo provedeno ruské tažení Bátú-chána, které historici nazývají začátkem "mongolsko-tatarského jha". V důsledku této kampaně byla obnovena vláda v Moskevské Tartárii, Bulgarii (Povolží), Tavrii) a v Kyjevě. Jejich obyvatelstvo bylo tartarizirováno a k XV. století mluvilo jazykem arabským a ruským, který se pak stal základem moderního ruského, ukrajinského a běloruského jazyka.
V tomtéž období byly podniknuty kroky ke znemožnění opakování moskevského scénáře událostí ve střední Evropě. Za tímto účelem se Šeibani-chán postavil do čela pochodu proti Borussii, jehož výsledkem byl nekrvavý přesun většiny ruských knížat i se svými posádkami do Pruska, Pomořanska a Saska. Země Borussia byla přejmenována na Švabii podle svého nového vládce Šeibani. A Murzové, kteří s ním přišli, položili základy pro budoucí německou šlechtu – barony.
Na počátku 15. století Tamurbek-chán (Tamerlan) vrátil do svého vlastnictví území, která kdysi zabral Alexandr Makedonský. Současně se však sám pokusil odtrhnout od Velké Tartárie tím, že vytvořil vlastní Nezávislou Tartárii s hlavním městem v Samarkandu. Přestal platit daně a prohlásil se vládcem Turanu (Turanem se v tomto období nazývaly všechny země východně od Uralu k Beringovu průlivu). Byl předvolán do Kara-Kurumu, aby to vysvětlil Velkému Chánovi, ale rozhodl se tam jít s vojskem, aby si provincii Katai a celý Turan podmanil. Během této kampaně však zemřel.
Novověk
V XVI. století zničila katastrofa globálního dosahu obrovskými bahenními proudy veškeré území východně od Uralu. Toho využil Smaragd (Ivan Hrozný) a započal anexi území, která zůstala bez vlády. Objevení se nových vládců-samozvanců však vyvolalo obrovské protesty mezi potomky Čingis-chána. První povstání v roce 1670 vedl Alexej Georgijevič Čerkasský, jehož hlavním vojevůdcem byl generál jménem Stěpan Razin.
Války Stěpana Razina
Rodokmen knížat Čerkasských byl odvozován od egyptských faraonů, proto se Velký kníže Alexej Georgijevič považoval za jediného oprávněného dědice trůnu Velké Tartárie. Avšak válka o moskevský trůn byla ztracena z řady objektivních důvodů, z nichž nejdůležitějším bylo zničení obrovského množství materiálních i lidských zdrojů kataklyzmatem, kdy se téměř celé území Turanu změnilo v pustinu a Velká Tartárie se zmenšila do velikosti zemí Turkestánu.
Hlavním výsledkem porážky Tartárie v této válce byl vznik a upevnění předmostí Svaté říše římské podél Baltského moře, což dovolilo Petrovi I. ve spojenectví se saským kurfiřtem, vládcem Rzeczpospolita, Augustem II. a králem Dánska a Norska Christianem V. začít války proti švédskému králi Karlu XII., který zůstal věrný Tartárii. A tak poslední zbytek Tartárie v Evropě - země Gótů, Vandalů, Sveiů (starověký kmen žijící na území Švédska) a Murmanů byl poražen a v roce 1721 se stal součástí Svaté říše římské. Od té chvíle byla Evropa již zcela mimo vliv Tartárie a hranice mezi Evropou a Asií byla přesunuta z řeky Don až na Ural.
Válka Jemeljana Izmoguljova
Rod Izmajlových odvozuje svůj počátek od Tamurbeka-chána, to je od Tamerlána. A potomek tohoto rodu - Jemeljan Ivanovič Izmogullov (Izmajlov) - vstoupil do dějin jako Jemelka Pugačov. V roce 1773 vedl druhou osvobozeneckou válku proti moskevským bojarům, kteří si nezákonně usurpovali moc. Avšak stejně jako