Oslovil mě kolega výzkumník s prosbou, zda bych zjistil, co se skrývá za řadou podivných objektů ve tvaru hvězdy, které objevil na mapách Google. Přestože jsem zrovna neměl moc času, rozhodl jsem se na jeden z nich blíže podívat. Na základě zjištění tedy budu nyní pokračovat v sérii geologicko-historických příběhů o naší neznámé minulosti, o místě a roli těžby v ní a pokusím se potvrdit platnost zjištění, ke kterým jsem dospěl již dříve (Pevnosti-hvězdy a jejich orientace podle lineárních anomálií BGF a která jasně naznačují starobylost tohoto objektu a jeho příslušnost ke klasickým pevnostním hvězdám. Faktem totiž je, že z nějakého důvodu si už od nejranějšího starověku lidé z neznámého důvodu pro své stavby vybírali místa, která měla určitou strukturu anomálií nad tektonickými poruchami. Přitom však zhruba od poloviny 19. století se už při stavbách těmito anomáliemi nikdo neřídil. Psal jsem o tom již v článcích: Chrámy stojí na křížích 1 a jsou zde opět pyramidy v Gíze (Egypt) Chrámy stojí na křížích 2
Zkoumaný objekt se nachází v blízkosti vesnice Těrensaj v Adamovském okrese Orenburgské oblasti, na jižním okraji dolu Džusinského pyrit-polymetalickém ložiska (vlastněného společností Ormet CJSC, která je součástí „Ruské měděné společnosti“, RMK). Těsně vedle vede železniční trasa Orsk - Kartaly. Od roku 2004 se v dole těžilo z povrchové jámy a od roku 2015 těžba rud pokračuje podzemní metodou. Provozní zásoby podzemní části se odhadují na 1,3 milionu tun rudy.
Při studiu této „hvězdy“ na satelitním snímku pomocí autorské technologie dálkového průzkumu Země SGT DZ byla zjištěna přesná orientace jejích dvou „paprsků“ ve směru lineárních anomálií nad tektonickými poruchami (červené čáry). Tuto vlastnost mají absolutně všechny takzvané „hvězdy-pevnosti“, které jsem dříve testoval, a proto to lze považovat za spolehlivé kritérium umožňující zařadit studované objekty do stejné kategorie. Tato vlastnost také naznačuje, že stavba je jen stěží moderním novodělem. Žlutozelené čáry zde označují obrys dajky (rudní žíla, geolog.), které jsou spojeny se stejnými lineárním anomáliemi, ale častěji širšími. Tato dajka protíná objekt téměř uprostřed, rovnoběžně s další tektonickou poruchou.
Na jihozápad od tohoto objektu je viditelná ještě jiná pravoúhlá struktura. Poloha křižovatky lineárních anomálií přesně v jeho středu s jejich typickou orientací podél jeho pomyslných os naznačuje, že ani tento objekt nebyl postaven v naší nedávné minulosti. Použití experimentální metody dotazování informací umožnilo dále zjistit, že v letech 1646 až 1687 tu existoval nějaký druh zařízení, které se používalo především k výrobě elektřiny. Objekt přestal existovat nikoli kvůli nějaké přírodní katastrofě, ale kvůli vojenským událostem, jež se v té době odehrávaly. Zařízení tam už nyní není, bylo rozebráno a odtud odvezeno někdy k roku 1706.
Další dotazování ukázalo, že ani samotný objekt typu „pevnost-hvězda“ nebyl obranný, ale čistě technický. Bylo zde umístěno nějaké zařízení, primárně určené k výrobě elektřiny. Na tomto místě dříve stálo mnoho uzemněných kovových (měděných) konstrukčních prvků a do zlomů (které lineární anomálie nad nimi odrážejí) byly instalovány mosazné elektrody, jež se ještě dnes nacházejí pod vrstvou zeminy ve 3 - 4 metrech. Zdá se, že to znali už od starověku a tento malý negativní elektrický potenciál až do prvních stovek milivoltů, který je zaznamenáván v anomálních zónách nad poruchami, byl široce používán. Uměli jej zesilovat a takto získaný stejnosměrný elektrický proud používat k pohánění různých mechanismů, k osvětlení, topení atd. Podle provedeného odhadu spadá doba výstavby a provozu tohoto objektu (po přepočtu na dnešní chronologii) do rozmezí let 1276 - 1484. Stejně jako všechny podobné objekty i on ukončil svoji existenci během řady globálních katastrof, které na konci 15. století sužovaly Zemi.
S pomocí technologie SGT DZ (Spin-holografická technologie pro dálkový průzkum ze satelitních snímků) jsem také prověřil, co se skrývá v útrobách pod tímto objektem a v jeho blízkosti. Ukázalo se, že přímo pod ním jsou podzemní chodby, které mají dva vstupy přes šachty vertikálních dolů. V důsledku katastrof v posledních staletích však jejich ústí dnes leží pod vrstvou půdy.
V průběhu dalšího zkoumání tohoto území byly také získány odpovědi na otázky: jaký je účel těchto podzemních chodeb, kam se táhnou a kdy byly postaveny. Ukázalo se, že tato podzemní díla se táhla odsud až k nedalekému pyrit-polymetalickému ložisku, které se dnes aktivně rozvíjí. Struktura těchto děl ukazuje, že v minulosti zde byl proveden pouze předběžný průzkum tří rudních těles. Jak vypadá struktura starodávných podzemních děl ve fázi aktivní těžby z těžebních objektů, jsem popsal v těchto článcích: Древние истоки старинной металлургии села Истье, Краснодар. Наши предки так не закладывали города!, Tunguský, ale ne meteorit?. V mezích vytěžených rudních těles v tam uvedených případech byla zaznamenána celá „klubka“ těchto chodeb, které někdy jdou do hloubky i několika stovek metrů. Ale častěji v takových případech vládne harmonický systém podzemních děl, jež se kroutí jako „had“ a v paralelních řadách protínají ložisko od jednoho konce k druhému.
Průzkum dále ukázal, že hloubení většiny těchto děl, jakož i veškerých prací na nich, byly prováděny v letech 1397 až 1483. Nejstarší trasou, na které se pracovalo od roku 1395 do roku 1442, byl interval přímé štoly ve směru severozápad, který se poté, co dosáhl pásu primárního ložiska zlata (vyznačeno žlutými čarami), největšího z rudních těles (označených oranžovými čarami), ostře otočí na jihozápad. Dále probíhala ražba místem tohoto ložiska se současnou těžbou nugetového zlata. Brzy však zcela přešli k průzkumu a osvojení rudných objektů, které na základě výsledků hloubení zbývajících podzemních děl dávaly lepší vyhlídky na těžbu zlata a dalších kovů.
Tento obrázek ukazuje pouze dvě rudní tělesa. O umístění třetího lze uvažovat podle jedné ze starověkých podzemních tras táhnoucích se v jeho směru. Další tunel vede k odvalům hlušiny. Níže uvedený obrázek ukazuje celý systém podzemních tunelů v místě, kam byla v dávných dobách vyvážena. Skládá se z jednoho kmene šachty a tří smyček se šikmými východy na povrch země. Část této skládky je samozřejmě zanesena zeminou z následných kataklyzmat, ale přesto se zdá, že zde tolik hlušiny nestihli nashromáždit.
Přesnou polohu třetího rudného tělesa zatím ukazovat nebudu. Na rozdíl od starověkých horníků to specialisté ZAO „Ormet“ zřejmě dosud nenašli. Stejně jako čtvrté z velkých rudních těles tohoto ložiska. To buď nenalezli ani starověcí horníci, nebo se k tomu prostě nedostali, protože jejich podzemní práce nevedou tímto směrem, ani k jeho hranicím. A takovou maličkost, jako že tu jsou ještě další čtyři ložiska, v té době asi nikdo ani nepředpokládal.
Mám podezření, že druhé ložisko našli dnešní geologové jen díky tomu, že v povrchovém dole byl otevřen jeden z úseků starověkého podzemního dolu. A který úsek to konkrétně byl, je jasně vidět na obrázku s dolem. Zřejmě právě touto chodbou bylo možné částečně proniknout do hlubin západního křídla, kde bylo objeveno druhé ložisko. Proč by jinak bylo nutné nad ním vytvořit skládku hlušiny? Bylo by přece logičtější a levnější