"Kolos" neznamená jen "velký" nebo "gigANT". Je to konkrétní hrdina, kterému byla přidělena zvláštní role spojená se sklizní, blahobytem, prosperitou a dostatkem. A skeptici ať se klidně smějí, ale všechno v té "иноСТРАННОЙ ( = cizí; СТРАННОЙ = podivné) evropské antičnosti" je prostoupeno společnými kořeny společného protojazyka, ke kterému mají slovanské jazyky blíž než všechny ostatní.
38.
Co se dnes děje s památníky na Ukrajině? Aha... a přesně totéž a stalo se sochami, které byly nepohodlné "osvíceným vítězům". Jakýkoli předmět, jakkoli spojený s jednotnou historií, která v sobě spojuje Evropany s "vatniky", je vyrván i s kořeny. Nic se totiž od těch dob nezměnilo... Soch Kolose bylo minimálně pět (Athénský, Rhódský, Thebský a dva v Římě, z nichž jeden byl hlavní a stál vedle Kolosea. Kde je ten zbývající?
39.
40.
41.
42.
Logicky vedle podstavce, na němž stál Kolos, byl nejeden takový maják, jaký vidíme vzadu vlevo (obr. 42). Určitě byly čtyři nebo minimálně alespoň dva. Velikost všech těchto staveb byla ve skutečnosti kolosální. Postavit je bylo v silách buď technomagické kultury, anebo mohutného centralizovaného státu.
Mně je bližší první verze a to proto, že mohutný centralizovaný stát nemůže po sobě zanechat na památku jen hromady haraburdí, smetí, odpadků a zbytků infrastruktury. Vždyť stovky tisíc stavitelů by potřebovaly pro bydlení i zásobování vším nezbytným celá města. Dílny, obchody, stánky, farmy, pole, a to vše s sebou nese potřebu mít rozvinutou síť silnic.
Proto mi je bližší verze o tom, že stavitelé, kteří klidně mohli být i našimi tvůrci, ovládali znalosti, které se nám zdají být kouzly nebo záhadami, ale ve skutečnosti to jsou docela racionální technologie.
Zde je jednoduchý příklad. Když v sedmdesátých letech minulého století objevili uprostřed sibiřské tajgy rodinu poustevníka – starověrců, kterým chyběl kontakt s vnějším světem více než padesát let, pak některé pro nás běžné věci se jim zdály být čarodějnictvím. Obyčejný plastový sáček způsobil skutečný rozruch. Nad sklem váhali!
A zde je to stejné. Nemáme nejmenší důvod pokládat vše, co nechápeme, za mystiku. Technomagie je prostý proces, takový, jako vytažení ryby z ledničky a nakrmení oblíbené kočky. Kočka neví, že rybu v ledničce přechováváte a nematerializujete ji prostřednictvím magické manipulace. Ale jak jí vysvětlit, kde se ryba vzala? A tím spíš co je to lednička?
43.
44.
45.
..
46.
47.
Stavitele těchto budov je možné nazvat třeba "bohy", protože úroveň jejich rozvoje byla natolik vyšší než úroveň pastevců, jako například úroveň současného člověka narozeného v rozvinuté zemi a úroveň divocha žijícího v pralesích Amazonky. Pro něho je kouzlem i automat na limonády, nemluvě o smartphonu, laserové show, letadlu nebo ponorce.
Pokud bychom zmizeli, divoch bude po nějakou dobu používat zděděné předměty. Nůž bude používat stejně jako my, ale mikrovlnnou troubu použije v lepším případě k uložení nádobí nebo jiných potřebných domácích předmětů. Když toto všechno zmizí, divoch s největší pravděpodobností znova začne podle starého zvyku přivazovat k holi ostré kousky obsidiánu.
48.
Ale může to být i obráceně: tyto společnost předstihující znalosti v podobě předmětů, které divoch nevytvořil, dají impulz k jeho rozvoji a za nějakých dvě stě let se v džungli Amazonky můžou začít vznášet lodi na vzdušném polštáři. S námi pravděpodobně nastala právě tato druhá varianta vývoje událostí.
My jsme od bohů zdědili přesné znalosti o planetách, hvězdách i kalendář. Kromě toho nám tu zůstalo solidní množství nástrojů umožňujících rozvinout vlastní výrobu. Pravda, část znalostí byla ztracena navždy. Patrně jsme například nerozluštili, jak používat bronzová děla. Začali jsme do nich pěchovat střelný prach, aby došlo k výstřelu, ale jak tyto „měděné trubky“ používali dřív, dnes už asi nikdo neví.
Dochovaly se nám úryvky vzpomínek o nějakých technologických procesech, jejichž podstata nám nebyla jasná, ale jejich vnější stránku jsme zkopírovali - autenticky a bez pochopení. Tak vznikly náboženské obřady.
49.
Modlitba před ikonou velmi připomíná komunikaci po skypu, ne? I mně je jasná povaha tohoto jevu. Když začínám v kuchyni brousit nůž, sbíhají se kočky i pes. Jsou přesvědčeni, že když „bůh začne třít kouzelným žezlem o kouzelný krystal“, brzo se ze vzduchu začnou materializovat odřezky masa, kuřete, nebo dokonce klobásy! A tak se může stát, že když se zvířátka stanou rozumnějšími, budou se snažit opakovat „obřad se žezlem a krystalem“. Začnou třít jedno o druhé s přesvědčením, že pokud budou opravdu věřit, pak se potrava objeví tak, jako se objevovala „bohu“ - páníčkovi.
50.
I naši „páníčci“ někam odešli, ponechali nás tu a my všichni hledíme s nadějí k nebesům, mumlaje při tom nějaké nesmysly, a věříme, že se něco už-už stane. Ale není třeba věřit, je třeba znát. Víra by měla být kategorií osobní, je to jako že žena věří muži, že byl na rybách a ne v lázni s děvkami. Nezbytně musíme odhodit veškeré religiozní smetí, které se jen máločím liší od toho vědeckého. A změnit kritéria vědeckosti. Nezapomeňme, že ještě poměrně nedávno bylo nevědeckým tvrzení, že je možné postavit loď ze železa, létající stroj těžší než vzduch nebo automatické zbraně pro střelbu pod vodou a mnohé další.
To, co bylo ještě včera pokládáno za nevědecké, dnes má v kapse skoro každý člověk. Ostatně i samotné kapsy jsou vlastně „nevědecké“; co by vám asi řekli před nějakými dvěma sty lety, kdybyste ve slušné společnosti začali tvrdit, že oděvy se budou vyrábět z kapaliny (ropy)?
51.
Všechno je relativní, a pokud si už v dětství osvojíme zákon matrjošky, pak tu nic složitého nevidím. Například pro svoji tehdy ještě budoucí ženu jsem se zdál být bohem, když jsem se nacházel v sedadle palubního mechanika vrtulníku Mi-6. Žasla nad tím, co uviděla v kabině pilotů ve chvíli startu motorů. A mně se zase po celý den zdál být bohem můj velitel Nikolaj Bezvesinyj, který létal dokonce lépe než bůh. Nemohl jsem pochopit, jak je možné posadit těžký stroj naslepo v husté mlze, v prostoru, kde je od konců lopatek ke stromům a drátům na betonových sloupech sotva dva – tři metry. Ale on to uměl a nejen to.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
A nyní je možné spekulovat o stavu ruin. Nevidíme tu žádné stopy po bombardování, to je fakt. To poškození, které tam je, je spíš podobné přírodní zkáze, k níž došlo z přirozených příčin. Hlavním je – věk. Tohle se stává, když společnost přestane fungovat, zmizí organizace bydlení a služeb, při absenci potřebných oprav všechno rychle upadá.
Něco bylo zničeno zemětřesením, něco víc, něco méně, ale znova fungující zdroje vody, fontány a bazény sousedící s budovami, na nichž jsou stopy kolosální eroze, svědčí o vysokém stáří domů. Jak hodně vysokém? To je jedna z hlavních otázek.
58.
V tomto případě pozorujeme u našich historiků nápadné rozpolcení. Když je potřeba potvrdit oficiální chronologii, hlučně vykřikují cosi o „sto tisících milionů let před naším letopočtem“, ale když je potřeba urvat prachy, které podléhají snadnému rozdělení, vyjí na celý svět o nezbytnosti okamžitě zachránit poklad světového dědictví nacházející se pod ochranou UNESCO. Lidsky je pochopitelné, že platy mají malé, ale svědomí je nutné mít! Dvanáct století to stálo, nespadlo, ale teď, jestli se okamžitě nevydělí 6,122 rublů 79 kopějek, pak k jaru svět jistojistě přijde o drahocenné dědictví.
Ve skutečnosti je pravda někde uprostřed. Díkybohu je možné v reálu sledovat změny na týchž původních objektech. Takovou možnost nám dalo objevení se fotografie. A vyšlo najevo, že úroveň opotřebení přirozeným působením na horniny je výrazně vyšší. To, co je datováno na pět – sedm století zpět, se ukazuje být 80 – 100 let staré. To se jen zdá, že města ze žuly a čediče mohou vypadat jako nová po tisíce let; jsou přece vystavena působení deště, větru a kolísání teplot. Ve skutečnosti to, co zachytili malíři na konci 18. a začátku 19. století, mohlo být staré tak 300 – 500 let.
