Obvykle je Ruské impérium teritoriálně chápáno jako ruský svět - v onom složitém, kulturním, historickém a politickém významu. Obejděme si však nyní hranice tohoto "ruského světa" nepolitizovaným pohledem, a to za pomoci geografické mapy světa s mořskými proudy.
Východní hranice
Od Anadyru a dolu podél Kamčatky protéká Kamčatský studený proud. Jižněji podle Kurilských ostrovů směřuje Kurilský studený proud, a aniž by se dotkl japonských ostrovů, otáčí se zpět. Zemi vycházejícího slunce už místo něj od západu omývá teplý proud Kuročio. Teplý proud omývá i východní pobřeží Japonska, tentokrát Cusimský, ale ani ten nedorazí až ke hranici Ruska a vrací se zpět. A tak Vladivostok se těší jen sousedství studeného proudu Primorského. Další teplý mořský proud v této oblasti – Aljašský – můžeme nalézt naproti Rusku, po druhé straně Beringova průlivu směrem dolů, ovšem podél pobřeží Aljašky. A tak nic teplého východní hranice Ruska nezahřívá.
Severozápad
Teplý životodárný Golfský proud ohřívající britské ostrovy a Evropu včetně Skandinávie nedorazí až do Murmansku, ale stáčí se do Barensova moře, kde se rozptýlí. Škoda, co?
NASA, visualizace mořských proudů
Takže podél dlouhé mořské hranice ruského světa neprochází ani jeden teplý mořský proud! Díky Golfskému proudu je evropské pobřeží Severního moře zónou prosperity. Západoevropský ráj. Směrem na východ se však už klima stává chladnějším a na ruských hranicích je z tohoto proudu jen prázdný pojem z učebnice zeměpisu.
Východní Evropa je od jižní oddělena Karpatami. Tento horský hřbet účinně brání středomořskému teplému proudění dostat se do ruského světa. A dále pak Kavkaz, Íránská vysočina a Himálaje jako monolitická stěna zastavují teplé vzdušné masy od Indického oceánu.
Jaké to má důsledky, poznáme, když si projdeme světová města na stejné zeměpisné šířce, dejme tomu kolem 50 stupňů, a zjistíme si zde průměrné teploty pro měsíc únor:
Vancouver + 7, Londýn + 7,6, Rotterdam + 5,9, Kolín nad Rýnem + 5,1, Berlín + 3,2, Varšava + 0,9, Brest – 0,2, Gomel – 2,5, Voroněž – 6,6, Orenburg – 10,5, Astana – 12,3, Chita – 15,5, Chabarovsk – 13,9, Južno-Sachalinsk – 7,1, Vladivostok – 5,6, Sapporo – 9,4 (Tokio je samozřejmě jižněji, ale bolestně významný je rozdíl s Vladivostokem, i když jsou jen pár set kilometrů od sebe), Soul + 3, Quebec – 8,1 (jediná oblast shodná s Ruskem), Boston + 0,3.
Tento trend tedy je jasný: teplé moře v zimě teplotu výrazně zvedá. Jenže právě zimní teploty jsou základním faktorem určujícím možnosti života. Divoké kmeny mohou přežít za podmínek celoročního růstu jedlých rostlin. Organizovaná společnost může přežít, pokud po celý rok rostou rostliny pro chov skotu. V Evropě tráva pro hospodářská zvířata roste po celý rok. I když padá sníh. Je tam totiž dostatečně teplo, protože teplé moře ohřeje vzduch. Ale v ruském světě ani v místech považovaných za obilnice (Ukrajina, dolní tok Volhy) téměř půl roku nic neroste. Zima – máťuška. Takové typicky severní země jako Norsko, Finsko nebo Kanada jsou uspořádány jiným způsobem; většina obyvatelstva tu žije a hospodářské činnosti provádí v jižní části, kde je klima stejné jako v ostatní Evropě, zatímco severní území jsou prakticky neobydlená.
Takže ve světě existuje jen jedna země, kde potrava pro lidi i zvířata roste jen část roku. Rusko. Jediným klimaticky příjemným místem v ruském světě je Krym. Pravda, tady je zas bohužel napjatá situace.
Země chladu
Otázka geoklimatické nejistoty Ruska není nová. Nadnesena byla už v 19. století. V roce 2003 vyšla na toto téma kniha Andreje Parševa „Proč Rusko není Amerika“ a velmi srozumitelně ji rozebírá Andrej Kupcov na YT.
Já bych ale tuto otázku postavil šířeji. Prakticky téměř celý ruský svět je v zóně, která není vhodná k životu civilizovaných lidí a společnosti. Když to tak vezmu kolem a kolem, tak vlastně to, že se tu nacházejí stovky milionů lidí, se mi jeví jako obrovská přírodní katastrofa a všichni by tedy měli být odsud urychleně evakuováni. Co na to Rada bezpečnosti OSN?
Samotný fakt, že v rámci hranic Ruska však přesto existuje vysoce organizovaná civilizace, činí z jeho obyvatel hrdiny. V podstatě se tu nedá žít, a my přitom posíláme rakety do kosmu!
Rusko bylo zmrazeno obrácením proudů, které jsou nyní rozkolísané a nestabilní. V současné době Golfský proud slábne kvůli ropě rozlité v Mexickém zálivu. Dá se předpokládat, že v západní Evropě se brzy zvedne panika. Na vlastní hrábě si stoupli. Nebo spíš šlápli na vlastní minu.
Proudy je totiž možné ovládat. Barbarsky, pomocí rozlití ropy nebo například podvodním jaderným výbuchem. Použitelnými pro to jsou "spouštěcí body" - místa jako začátek proudu, ostrá zatáčka, rozvětvení nebo srážka s jiným proudem. Když se teplý proud zastaví, jedna část světa, ta, kam se následně nedostane, se ochladí. A druhá část, odkud není teplo uvolňováno, se zase přehřívá. A to je přesně ona nerovnováha, kterou nyní pozorujeme: v Mexickém zálivu se z přílišného tepla množí nemoci. Tam se rodí Golfský proud a jeho úkolem je odnést přebytečné teplo na sever. Průběh Golfského proudu původně pokračoval podél celého severního pobřeží Ruska až k Beringovu průlivu a měnil dnes opuštěnou arktickou pustinu na kvetoucí zemi. Kdysi dávno však byl uměle zastaven na úrovni Nové Země. (Mimochodem tam byl jaderný polygon. Náhoda, ale příznačná.)
Možná existovaly i další teplé proudy směřující na krajní sever a jih. Byly však prostě zničeny. Paleontologické vykopávky v celé Arktidě totiž jasně potvrzují přítomnost teplého podnebí až po subtropické. Vědci přirozeně tuto skutečnost umísťují hluboko do prehistorie planety. Jako obvykle. A s Antarktidou to je stejný příběh.
Po době postupného zamrznutí Tartárie byl načasován objev Ameriky. Byl posunut Golfský proud, změněny směry větrů. A tak byla vytvořena cesta pro parolodě: z Kanárských ostrovů do Ameriky díky pasátům a nazpět do Evropy Golfským proudem. To bylo 15. století, možná i dříve.
V 15. - 16. století pak Evropané začali zkoumat arktické pobřeží Eurasie - průzkum poraženého a zamrzajícího velikána. Zajímavá je historie mapování Nové Země. Potřebovali zjistit, zda je to ostrov nebo poloostrov. Kdekdo se snažil ji popsat, ale bez úspěchu. Umírali na kurděje, umrzali. Cizinci i Rusové. Až nakonec v roce 1760 prostě požádali místního Pomora. Savva Loškin prošel během dvou let celý východní břeh Nové Země a vytvořil jeho mapu. Sám! Přitom to pro něj nebyl žádný hrdinský čin. Pro Pomora běžná práce.
V roce 1775 skončila válka s Pugačovem. Rozpad zbytků zamrzlé Tartárie se blížil k závěru...
Na Zemi jsou dva póly chladu: Antarktida a Jakutsko. Jakutský Věrchojansk se nachází na 67. rovnoběžce a to je teprve hranice arktického kruhu! Co je jim společné? Jsou to masivy pevniny, k nimž se nedostává vliv teplých mořských proudů. Antarktida byla zmrazena stejně jako Arktida a Tartárie. I odtud byly odkloněny teplé mořské proudy.
Maximální výkyvy teplot na planetě jsou: plus 57,8° v Líbyi, mínus 67,8° ve Věrchojansku a mínus 89,2° v Antarktidě. Teplotní gradient je nejvýše 147°. Oba extrémy (maximum i minimum) znemožňují život.
Slunce lokálně přehřívá části planety hlavně podél rovníku. Existují však přirozené způsoby, jak to napravit - systémy výměny tepla s polárními oblastmi pomocí výše zmíněného proudění vody a vzduchu.
Vodní systém výměny teploty je tedy mořský proud. Obecné schéma proudů je v současné době velmi rozporuplné. Na severní polokouli se teplé proudy nasměrované k pólu podivně trhají nebo tvoří drobné víry. Na jižní polokouli teplé proudy nasměrované k pólu se opírají do proudění chladných západních větrů a obepínají Antarktidu. A také nedosáhnou svého cíle.
Vzdušný systém výměny teplot zajišťují větry, zde je všechno jasné: studený těžký vzduch z pólů se při zemi rozbíhá k rovníku a teplý lehký vzduch z rovníku stoupá a vrací se k pólu. Tepelná jímavost vody je však větší než vzduchu. Vodní systém výměny tepla je zase silnější, ale statičtější. A snáz říditelný. Proto se stal klimatickou zbraní.
Nicméně se vzdušnými proudy bylo rovněž pracováno. Atmosféra ztrácí svou přirozenou sílu. Na vině mohou být jaderné výbuchy v atmosféře. Jímavost tepla vzduchu klesla a efektivita výměny teplot se snížila. Naopak výraznější se stala role horských pásem brzdících proudy vzduchu. Kavkaz, Íránská vysočina a Himálaje vytvořily mohutnou stěnu tyčící se napříč proudům vzduchu.
V poslední době se však klima severního Ruska mění takřka před našima očima. Severská mořská cesta taje. Zimní teplota stoupá. Atmosférický tlak se zvyšuje. Duje neustálý severní vítr, legendární hyperborej. Ztracená rovnováha se obnovuje. Potůčky teplých proudů se probouzejí...
Když zkoumám všechny tyto otázky a porovnávám časy, země, technologie, narážím na pochopitelné rozpory a nesrovnalosti. Třeba na jaderné výbuchy v atmosféře Země v 15. století. Ale fakt, který všechny tyto nesrovnalosti vysvětluje, je prostý: nejsme v tomto světě sami. Ani v tomto vesmíru a ani v makrokosmu. S lidmi však probíhá interakce, o níž se nám nic neříká. Ne vždy užitečná. Stopy vnějších vysoce technologických intervencí jsou ale zřejmé. Zřejmá je i přerušovanost civilizačního procesu na planetě. Až do začištění.
Proč se kazí klima na celé planetě? Proč se tropy mění na rozpálenou pánev a póly v bílé ticho? To všechno se děje proto, aby lidé nežili, ale jen přežívali. Aby společnost byla v takových podmínkách, kdy se všeho nedostává – jídla, vody, tepla. Aby tu bylo dilema – buď ty, nebo já. Někdo z nás tu je totiž navíc. A tak lidská společnost zhrubla.
V tuto chvíli problém nedostatku zdrojů sice mnohde zmizel, ale zvířecí snaha urvat druhému kousek zbytku zůstala. Nikdo neumírá hladem nebo zimou, a tak se bojuje o prestiž, auta, velikosti bytu. Za rifle se prodává idea rovnosti a bratrství.
Ale nejdůležitější je následující: v tomto okamžiku absolutně všechno, co se zde děje, musí schválit lidé. Vesmírný Zákon svobodné vůle opravdu existuje. Pokud by tomu tak nebylo, proč by v tom nejtotalitnějším státě světa proběhlo referendum o rozpuštění SSSR? Poptali se národa a on odpověděl. Pokud by tomu tak nebylo, proč by tu byla celá ta liberálně demokratická klauniáda?
Smysl demokracie je jednoduchý. Člověku je dáno právo vybrat si něco ze seznamu jemu nepotřebných věcí. Například jsi pro gaye, nebo lesbičky?
– Jsem pro správné chlapy.
– Ale taková volba v seznamu není. Vybírej z toho, co je.
Ne. Nevybírej! Nemusíš!
